Každý, kdo se někdy ocitl v ohrožení života, to může potvrdit: čas se jako by natahuje. Vteřiny plné strachu se zdají být věčností. Není to iluze – tento jev má vědecké vysvětlení.
Mozek přepne do režimu přežití
Profesorka Ruth Ogden z Liverpoolské univerzity vysvětluje: v kritických situacích mozek spouští prastarý mechanismus – reakci „bojuj nebo uteč“.
Pomáhá tělu okamžitě se mobilizovat. Ale nejde jen o tělo. Mozek zkresluje vnímání času, jako by nám dával další náskok – abychom mohli situaci vyhodnotit a přijmout rozhodnutí.
„V takových momentech má člověk pocit, že se čas zpomaluje. Může to být způsob přežití,“ říká psycholog.
Jak se emoce prolínají s časem
Mozek úzce spojuje vnímání času s emocemi. Strach, úzkost, radost – to vše ovlivňuje to, jak vnímáme plynutí času. Když jsme nadšení, hodiny ubíhají nepozorovaně. Ale když se nudíme nebo máme obavy, minuty se zdají nekonečné.
Takové „časové zkreslení“ je součástí složitého systému, který nám pomáhá se přizpůsobit. Nejedná se o chybu, ale o zvláštnost lidské psychiky, která se vyvíjela miliony let.
Vzpomínáme pomalu
Zajímavé je, že po takových situacích si člověk nejen vzpomíná na to, co se stalo, ale doslova to „prožívá“ v zpomaleném režimu. Podle výzkumníků to souvisí se zvýšenou činností paměti v kritickém okamžiku.
Mozek zaznamenává vše, co může, s maximálními detaily. Proto jsou vzpomínky tak živé a dlouhé – a zdají se být protáhlé.
