Kazachstán právě objevil něco, co by mohlo převrátit světový trh se strategickými surovinami naruby. Objevil největší ložisko kovů vzácných zemin v historii země, nerostů, které jsou klíčové pro výrobu všeho možného od mobilních telefonů až po elektromobily. Čína tento koláč kontroluje už léta a nyní Spojené státy i Evropa se zájmem sledují střední Asii.
V Karagandské oblasti byl nalezen jeden milion tun prvků, jako je cer, lanthan, neodym a yttrium, ale odborníci se domnívají, že v hloubce až 300 metrů může být až 20 milionů tun. Pokud se vše potvrdí, stane se Kazachstán třetí zemí planety s největším množstvím kovů vzácných zemin, hned za Čínou a Brazílií.
Strategický poklad v srdci Střední Asie
Průzkum, který byl zahájen v roce 2022, přinesl své ovoce: toto ložisko, přezdívané Nový Kazachstán, slibuje oživení ekonomiky země. Ve čtyřech zkoumaných oblastech se našlo v průměru 700 gramů kovů vzácných zemin na tunu horniny, což je na tento typ ložiska docela dobré.
Bez těchto minerálů nelze vyrábět větrné turbíny, elektromobily ani chytré telefony, takže hrají klíčovou roli v boji proti změně klimatu.
K objevu došlo právě v době, kdy Uzbekistán hostil první summit EU a Střední Asie. Tam EU bez otálení prohlásila, že chce spolupracovat s Kazachstánem, aby získala přístup k této surovině. EU již podepsala dohodu o třech milionech eur na rozvoj tohoto odvětví, neboť tyto materiály potřebuje k dosažení svého cíle stát se do roku 2050 klimaticky neutrální. Čína podle očekávání také nezůstává pozadu, protože nikdo neví tolik jako ona o tom, jak tyto vzácné nerosty těžit a zpracovávat.
Hlavním problémem Kazachstánu je, že nemá technologie na těžbu těchto pokladů. Nemá ani vybavení, ani know-how, jak tyto složité prvky těžit a zpracovávat. Kazašské úřady odhadují, že budou muset investovat asi 10 milionů dolarů jen do začátku a 6-12 let práce, než se jim podaří vytěžit významné množství.
Státní společnost Tau-Ken Samruk povede počáteční výzkum, ale bude muset najít znalé zahraniční partnery. Georgi Freiman z Profesní asociace nezávislých důlních expertů nadšení poněkud tlumí: „Než se nějaké ložisko nazve ložiskem, je třeba prozkoumat hydrogeologii, geomechaniku a pochopit, zda se skutečně vyplatí těžit.“ EU upozornila i na další problém: odlehlost a nevýhodnost středního koridoru, obchodní trasy mezi Asií a Evropou, což komplikuje logistiku přepravy těchto surovin.
Pro Kazachstán by toto ložisko mohlo být klíčem k vymanění se ze závislosti na ropě a plynu a k jistému vstupu na trh s potřebnými materiály pro nové zelené technologie. Jejich úspěch však bude záviset na tom, zda se podaří najít dobré technologické partnery a překonat obrovské technické problémy spojené s těžbou těchto nerostů z kazašského podloží.
